Cesta tam...

Doma už začíná panovat přdodjezdová pohoda. Holky ladí formu na koncertu Pretty Fly. V sobotu dopoledne vyrážíme. Naše lety jsou HU 790 do Shenzen a HU 7931 do Acklandu. Flightradar24

Budha, Streetfood, Bloudění

Velmi brzy ráno jsme se vydali do kopců na klášter Hong Fa. Byli jsme tam jediní cizinci, tak chvílemi nebylo jisté, kdo je větší atrakce, my nebo Budha...

Holky se už od Mnichovic těšily na Dim Sum (čínské knedlíčky). Čínská budovatelská banka nám odmítla vydat peníze, ale zachráníla nás ČNB*, ...pak už nic nebránilo vydat se do Shenzhenských ulic na dobroty.

*ČNB - Čínská národní banka

Překvapilo nás, jak málo číňanů mluví anglicky. To se ukáže jako značná komplikace, když vám v Shenzhenském metru zmízí foťák a chcete nahlásit ztrátu. Ta radost u hotelu je oprávněná - Mapy-cz nás po celodenním courání městem zavedli o 1km jinam, aby nás pak mladý číňan (uměl ENG!) dovedl ten 1km zpět okud jsme před 30 min vyšli... nerozumím, jak jsme ten hotel nemohli najít. všechny informace jsme měli - 春秋酒店深圳宝安国际机场店 ...ale nakonec si odpočinuli všichni

Marilka & Karel a první Kauri a moře

Naší přítelé Karel s Marilkou nám poskytli úžasné zázemí pro první dny na NZ. Po rozsochaté snídani jsme se vydali na malý výlet na vodopády a Kauri forest v okolí Whangerei. Výborná káva u přístavu doladila umělecký dojem ze stavby podle Huderrtwassera, který tu žil...

Jsme na ostrově, tak už je čas vydat se k moři. Moře v okolí Matapouri bylo značně rozvrkočené. Vyadali jsme se na malý výlet nad útesy. Došli jsme na malou divokou pláž v Whale bay.

Trocha biologie neuškodí. Na Zélandu roste spousta rostlin, které nejsou jinde (alespoň né u nás) k vidění. Blíží se vánoce, tak se sluší zmínit Pohutukawa (Chistmas tree). Druhý, ale asi by měl být první, protože se jedná o národní strom - Silver Fern.

Hilton & Melva & Ratty, bushwalk, Spindrift 2

Přesunuli jsme se do Ngunguru za dalšími kamarády Hiltonem a Melvou (o Ratty později). Ocitli jsme se v kouzelném místě uprostřed přírody, v domě, kde bydlí víly. Ráno jsme vyrazili do původního lesa po stezce, kterou vytvořili Hilton s Melvou. 

Hilton s Melvou jsou velcí mořeplavci. Spindrift 2 si postavili sami a plachtí na ní od roku 2021. Odpoledne jsme plachetnici navštívili. Přeběhli jsme rozpálené duny a vykoupali se ve vlnách Tichého oceánu.

Kdo je Ratty...?

Zmínil jsem Ratty. Potkali jsme se s ní již při minulé navštěvě NZ, před 20+ lety. Ratty je součást námořnické rodiny. Máme velkou radost, že se Ratty a Qvído velmi rychle skamarádili... (dostala se k nám připomínka, že prý není jasné, kdo je Ratty, tak zvýrazňujeme...)

Urupukapuka, ovce, vítr...

Rozloučili jsme se s Hiltonem a Melvou a vyrazili na sever, tzn. za teplem. Naším cílem je ostrov Urupukapuka. Nakoupili jsem trochu jídla na 3 dny a vydali se do Russel. Čas na cestu jsme vypočítali tak přesně, že loď málem odjela bez nás. Přijeli jsme 6 min před vyplutím... uff

Na táboření sice máme vše, ale upřímně sbalení jako táborníci moc nejsme. Naštěstí to na tábořiště nebylo ani kilometr. Za kopečkem se nám otevřela úžasná zátoka s úplně prázdnou pláží...

V tábořišti jsme jsme sami nezústali moc dlouho. Než jsme dojedli grilované kuře z PAK'nSAVE (místní Albert) měli jsme sousedy. Prý tu bude do týdne narváno - vánoce a Nový rok. Takže termín jsme trefili, jen foukalo, tak, že jsme se museli ke šnorchlování opravdu přemlouvat (i Andulka). Ovce, ovce, ovce...

Blíží se vánoce, tak i zde se začínají zdobit vánoční stromečky. Jiný kraj, jiný mrav...

Maorská mystika, duny a vlny...

Z Urupukapuka jsme se vrátili do Russel - První město Nového Zélandu, zvaný "Hell hole of Pacific", svědčí o divoké historii. Odtud jsme pelášili na sever do Ahipara, kde náš už čekají kamarádi Karel s Marylkou s bohatým úlovkem snapperů (chňápal americký).

V Ahipara jsme zakotvili na čtyři dny. Cílem byl relax, moře a cestování po okolí. Hlavní výlet byl Cape Reinga - nejposvátnější místo Maorů. Maoři věří, že duše mrtvých putuje z Kapowairua (Spirit bay) na Pohutukavu na Te Rerenga Wairua (Cape Reinga) odkud se vydá na věčný klid do Hawaiki. ...a jen tak na okraj (pro materialisty) jedná se o nejsevernější bod NZ a spojení Pacifiku a Tasmanova moře.

Z několika zdrojů jsme měli doporučení zajet na Kapowairua (Spirit bay). Na 15-ti kilomertové prašné cestě tam, jsme zapochybovali, jestli jsme sem vůbec měli vyrazit. Na místě, to bylo takový, "no dobrý". Skočili jsme do vln průzračně čistého moře na nekonečně velké pláži, kde jsme byli sami... a pak se nám odtud vůbec nechtělo. Ten název Spirit bay, není náhoda, je tam opravdu něco co se tady nedá předat...

"Určitě musite na Te Paki dunes..." ...no dobrý, tak se tam mrknem... Už jak jsme k dunám přijeli, viděli jsme, že to bude něco, co se jen tak nezažije. Byla to fakt taškařice, mazec a náročný (nevím kolik jsme nastoupali, ale na průměrnej skialpovej výlet by to dalo). Jsou to takový zimní hřebeny Krkonoš, jen smažilo slunce a místo sněhu všude písek. Pecka...!!!

V Ahipara začíná 90 mile beach - ano ta pláž je takhle dlouhá a je využívaná jako hlavní silnice a holky jí musely vyzkoušet. Ale to důležitý v Ahipara, jsou vlny. Podmínky byly výtečný, vybavení za babku, ale chyběly zkušenosti - ono to surfování, zas tak jednoduchý není...

Poslední zpráva z Ahipara je molou upoutávkou na další dny v Kauri forest. Celkem náhodou jsme objevili Ira, který ze Swamp Kauri* vyrábí moc pěkné věcičky. Neodolali jsme a zakoupili váleček na těsto - je ze stromu, který rostl 1200 let a pak odpočíval 50 tis let v bažině... to bude cukroví!!!

*obrovské stromy, které před desítkami tisíc let, po požáru spadly do bažin a zůstaly tam konzervované do dnešních dnů

Kde se vzaly ty koule...

Z Ahipara se přesouváme přes Herekino forest směrem k jedněm z největších stromům světa - Kauri. Na cestě jsme se zastavili na Koutu Boulders, kde se vylouply naprosto kulaté kameny. Muselo to dát spostu práce,... a přitom, taková blbost.

Kdo je KUPE...?

KUPE je praotec Maor. To, a historii osídlení Aoteora* jsme se dozvěděli v muzeu, přímo od maorského chlapíka. Všechny ty maorské bohy si nepamatujeme, ale příběh je to silný. Jednoho dne měl KUPE ve své pravlasti Hawaiki dost boje o jídlo a ženy, vzal hrstku věrných a na kanoích se vydali hledat novou zaslíbenou zemi... tak se stal prvním obyvatelem Aoteora.

*Aoteora (Země dlouhého bílého mraku) - původní název severního ostrova Nového Zélandu

KAURI

KAURI jsou jedny z nevětších stromů světa. Jsou součástí historie NZ. Mají za sebou tisíciletou historii, kterou však pro mnoho z nich předčasně ukončily pily britských osadníků. V 19. a začátkem 20.století byla většína KUARI vykácena. Ten první je "Pán lesa" starý 2300 let, ten druhý je "Otec lesa", je aktuálně nejstarším - 3500 let, obvod kmene je přes 16 m! Na třetím znázorněna velikost těchto obrů.

Glowworm,... když červi září 

Může se to zdát podivné, ale tady opravdu červí svítí. A nejzajímavější na nich je, že žijí v jeskyních a vytváří v ních úžasná planetária s hvěždnými stropy. Jednu takovou jeskyni, nedaleko Whangerei, Waipu cave, jsme navštívili.

Goat island (Kozí ostrov), kde žádný kozy nejsou...

Goat island je nejstarší novozélandský mořský přírodní park. Od roku 1975 je zde přísný zákaz jakéhokoliv zásahu do mořského ekosystému. Mohou sem jen vědci a turisté (! na nic nesahat, nic nelovit, jen se dívat!). Ryby si na tuto svobodu za 50 let zvykly tak, že se ke šnorchlujícím turistům zvědavě hrnou. Zřídkakdy se tu vyskytují i velmi vzácné stromové ženy.

AUCKLAND - Hlavní vesnice NZ

Je to tak, díky minimální výškové zástavbě vypadá Auckland jako obrovská vesnice. Pár vysokých budov mají v okolí Queen Street, včetně Sky Tower, dominanty centra hlavního města. 

Po městě jsme se trochu rozprchli a každý objevoval město po svém... Hanďa vyrazila za vyhlídkou na Mt. Eden, holky měly Tour de Shops já zavítal do Acklandského muzea.

PIHA - Perla západního pobřeží

Kiwáci (tak se říká novozélanďanům) si dávají dárky 25.12. ráno. Toho jsme využili a vyrazili časně ráno na Piha beach. Že je to opravdový klenot, jsme si opět připoměli, hned při první zastávce nad Piha. Lion Rock - skála uprostřed pláže, rozbouřené moře, hromada surfařů, to vše dokresluje toto úžasné místo. Kiwáci tu sice nebyli, za to jsme si užili přemíru Indů a Číňanů 🙈... proč asi?

COROMANDEL - mušle, hory, moře

Na Coromandel jezdí Aucklanďané na chatu. Všichni nás varovali, že o vánocích tu bude narváno. Přitažlivost Coromandlu, je ale obrovská. Vyrazili jsme na tábořiště na východním pobřeží. I když počasí moc letní nebylo, courání po dlouhé pláži Waikawau Bay a výlet do buše nám to nezkazilo.

Když se řekne Coromandel, gurmání si ihned vybaví, nejlepší Mussels na světě (mušle / Slávky). A to se musí ochutnat!  Kde jinde než v Coromandel Town. Kromě slávek tu pěstují i ústřice, ochutnali jsme je přímo u zdroje v Coromandel Oyster Company.

Kousek od nás je světová legenda Cathedral Cove. Až kýčovitý skalní útvar, který sem láká turisty z celého světa. Tyhle davy nás nelákají..., ale trochu jsme na ně vyzráli. Půčili si kajaky a vypluli ty krásy obdivovat po moři. 

Horké prameny na pláži a bouře

Předpověď, kterou stále sledujeme a tlačíme teplotu vzůru, nám ukazuje bouři a 90-120 mm deště. Schováváme se malém motelu v Tairua a čekáme co bude. Vítr foukal v mezích, ale tý vody co padala, bylo opravdu hodně. Jsou na to tady, ale zvyklí, takže se žádný záplavy nekonaly. Odnesla to jen jedna labuť.

Večer se vítr utišil a téměř přestalo pršet. Vyrazili jsme na Hot Water beach, která je stále v obležení turistů s myšlenkou, že tam v této slotě budeme sami. Nebyli! Na týhle pláži si vykopeš díru, a když narazíš na teplý pramen uděláš si jezírko s 40+ stupňů teplou vodou. Smutným příběhem této pláže byl zesnulý Tučňák modrý. Ale vystrojili jsme mu důstojný pohřeb (video).

Zlatá cesta na jih 

Počasí se udobřilo, tak jsme vyrazili směr Rotorua. Cestou jsme se zastavili ve Waihi, kde se dodnes těží zlato. Ve své době to bylo, jedno z nejvýznamějších světových nalezišť. Na oběd jsme se zastavili v Tauranga a vyběhli na místní sopku Mount Manganui odkud je pěknej výhled na pláže a město. Těsně před Rotorua nás zaujaly vodopády na řece Kaituna.

Rotorua, tam to vře...

Rotorua a okolí je vulkanická a termální oblast, kde hned po příjezdu, cítíte, že je tu něco jinak. Síra tu všude "voní". Ve městě se kouří z kanálů, v parku jsou termální prameny, v lese tečou teplý potoky. Mají tu také Sekvojový les - jsou to kusy.

Maoři tu mají vesnici - Wakarewarewa, kde z termální činosti žijí. V horkém jezeře, 97st, vaří (kukuřice je uvařená za 30 s), na páře, která stoupá z nitra země, připravuji, kuřata, vepřové... Pak vodu zchladí a v té mají lázně.

Mt. Rhuapehu 2672m

Stále sledujeme počasí a ukázalo se, že by se po dlouhé době mohlo v horách udělat pěkně. Riskli jsme to a vyratzili k Mt. Rhuapehu (prý, největší lyžařské středisko na jižní polokouli). Předpověď říkala, že by se mělo vyčasit po 13h. Vrazili jsme v 9 a dopoledne dost slušně pršelo. Na vrchol jsme to měli přes 1000 výškových metrů. Předpověď nelhala (díky Windy 🙏). Na vrcholu se rozjasnilo. Velká paráda!

Whanganui - řeka s duší

Čtyři měsíce máme objednané lodě, průběžná komunikace s půčovnou zvěstovala, že nebude úplně standardní. Po hodině cesty, za totálního deště, jsme dorazili na místo srazu. Zvláštní koloniální dům, ve kterém bylo skladiště úplně všeho se nacházela půjčovna. Gavin, byl pankáč, guide a majitel v jedné osobě. Vybvení už něco pamatuje. Vše způsobilo "lehkou" nervozitu v týmu.

Bylo po dešti, vody teklo v řece plno, takže cesta ubýhala celkem rychle. Za den jsme urazili 35 km. Dva dny jsme projížděli buší, žádná vesnice, jen skály, vodopády, kapradiny... Občas úžasné peřeje.

Na řece je mnoho zajímavých míst. Bridge to nowhere - most který byl postaven dříve než cesty. K plánované výstavbě cest nakonec nedošlo a v buši zůstal most, který nikam nevede. Navštívili jsme také jednu z jeskyní, kterou nelze nazvat jinak než Bahení jeskyně.

Napier - zemětřesení a Art deco

Z jihostředu severního ostrova jsme se přenádhernou krajinou dostali do Napier na východním pobřeží. Toto město postihlo v roce 1931 velmi ničivé zemětřesení. Tragédie se velmi rychle přetvořila v příležitost a bylo zde vystavěno skvostné město v elegantním stylu Art deco. A navíc tu mají výtečné Suchi.

Waikaremoana - jezero uprostřed hor

Z Napier jsme vyrazili na jezero Waikaremoana, kde jsme měli sraz s Marylkou, Karlem a Sano (jejich pradcerka). Holky vyrazily na výlet na blízkou horu se splendidním výhledem na jezero. Já jsem s Karlem vyrazil na pstruhy. Karel sem jezdí 20 a nikdy se mu nestalo, že by nechytil. Dnes nic. Všechno je jednou poprvé... Ale i to je třeba zapít. V maorském klubu nám pivko moc chutnalo.

Tawharanui - rozloučení s oceánem

Tak už směřujeme na sever do Wangerei. Cestou se zastavujeme na poloostrově Tawharanui, který je ptačí a mořskou rezervací. Bylo tu sice plno lidí (na to jsme doposud nebyli zvyklí), ale stálo to tu za to. Šnorchlování se zvědavými Snapery, bylo fakt zajímavý. Někteří staří kmeti, měli okolo 3/4 m...!

Whangerei - Zahrada z lomu a KIWI !!!

Závěr trávíme ve Wangerei a i poslední den objevujeme zajímavá místa. Před 50-ti lety tu důchodci založili ve starém lomu zahradu s tropickými rostlinami. Dodnes se o zahradu důchodc starají - lepší než skuhrat v důchoďáku. Na konci města je Kiwi house - Kiwi jsou plaší, líní a noční ptáci. Fungují (hledají potravu) jen par hodin v noci. Mají zde simulovanou noc a Kiwíka jsme nakonec viděli, jen se tu nesmí fotit. Holky neodolaly a popadly pastelky...

KIA ORA AOTEORA 👋

Všechno jednou končí i naše cesta. Loučení nejen s Marilkou a Karlem, ale i s Andulkou, která do července zústává ve Wangerei ve škole - KIA ORA AOTEORA / Díky Zélande!!!

BONUS - Čína, Shenzhen

I cestou zpět se zastavujeme v Shenzhenv jižní Číně. Našli jsme zajímavou a neturistickou čtvrť, která se proslavila tvorbou kopií slavných obrazů. Malíři, umělecké dílny, všude kam se podíváš. Kvído úplně zozbil ženský z místní kavárny - všude kudy procházel rozdával radost. Den jsme zakončili výborným hovězím, který si nastole připravuješ v rozpáleném vývaru. 

Pár praktických informací a co nás překvapilo...